K Vánocům patří
nejen cukroví a dárky,
ale i pohádky

O duchu Vánoc

„Povídá se, že se ztratil v okolních lesích,“ špitla stařenka a její zastřený pohled mířil přímo k oknu.Tenkrát bylo venku sněhu, že by za měsíc neroztál a mráz, ten zahnal do brlohu kde jakého tvora. Stromky se ohýbaly pod blyštivými řetězy, cukroví zdobilo sváteční tabule a purpura voněla až na zavátých stráních. Avšak lidem něco scházelo. Toho času totiž zmizel Duch Vánoc. Místní věřili, že se ukáže, ale už zbýval jen jeden den do Štědrého dne.
Z okna společně se stařenkou vyhlížela Ducha i mladá dívenka, ale marně. „Víš přeci, že zdejší lesy jsou velmi hluboké a zrádné, Panenko,“ pokračovala babička.  Dívka se posadila ke stařence, která pletla jednu ponožku za druhou. „Znám ty lesy, babičko, jsou děsivé.“
Toho večera Panenka hodně přemýšlela nad tím, jaké by to bylo prožívat svátky bez pravého Ducha. Vánoce byly pro většinu obyvatel tamější vesničky jedinými dny, kdy si odpočinuli a viděli se se svými blízkými.  Bez Ducha by tohle všechno ztratilo kouzlo. „To budou ty nejsmutnější Vánoce,“ pomyslela si.

Náhle seskočila z postele, vzala si kabátek a potichounku sešla do kuchyně. Celá rodina už dávno spala. Do ranečku si brala všechno, co viděla: kus chleba, několik kousků cukroví, dokonce i pár teplých, pletených ponožek. A pak se malá Panenka vydala do lesů hledat Ducha Vánoc.

Hvězdy tu noc zářily tak jasně, že Panenka viděla na každý svůj krok. Když vystoupala na vysoký kopec k té nejhlubší části lesa, zastavila se. Huuuhuuu Uuuuhuuu, ozývalo se z něj. Panenka se vystrašeně nadechla a udělala pár krůčku vpřed. V tu chvíli se za ní temný les zatáhl a nebylo cesty zpět. Bála se.  Začala utíkat víc a víc do hloubi lesa, když tu najednou zakopla a spadla. O spadlou větev si rozpárala celou botu. Studený sníh jí začal okamžitě zábst. Když zvedla hlavu, zjistila, že na ní kouká skupinka lesních zvířátek, která se sešla u krmelce.

„Prosím, neviděli jste Ducha Vánoc?“ hlesla. Mohutný dvanácterák, který měl oslnivou stříbrnou srst, se zvedl a šel k Panence. Opatrně ji nabral parožím za kabátek a posadil ji na svůj hřbet. „Drž se,“ řekl. Dívka si připadala jako v pohádce. Za pár skoků už byli na malém paloučku uprostřed lesa, kde poletoval smutný Duch Vánoc a sténal: „Huuu uuu huuu, huu uuu huuu“.

„Přestaň strašit, děsíš mě!“ vykřikla Panenka. Duch se rozzářil a přiletěl k ní. „Tak tys mě našla! Vůbec se mě neboj. To správní duchové musí, však víš, umět postrašit. I ty vánoční. Jedině pak lidé ví, co opravdu za obavy stojí, a které strachy si naopak vytvářejí jen ve své hlavě. Tak třeba ty, Panenko. Bála ses, že letos lidé z tvé vesničky zažijí ty nejsmutnější Vánoce. Odhodlala ses proto překonat strach z temného lesa, do kterého ses vždy bála jít. Díky tomu jsi poznala, že se vlastně není čeho bát.“ Dívka se usmála a otočila se na dvanácteráka: „Děkuji vám, velmi jste mi pomohl,“ vytáhla z ranečku chléb a cukroví a dodala: „vezměte prosím vám i vašim přátelům“.

Z ranečku v tu chvíli vypadly i ponožky od babičky. Dívenka zajásala a hned si obě natáhla na roztrhanou botu. Nohu už měla pořádně promrzlou, ale ponožky jí hned zahřály. V tu ránu si vzpomněla na babičku. „Musíme jít!“ řekla.  Dvanácterák dovedl Panenku i Ducha na konec lesa. Hvězdy se už tou dobou skryly za sněhové mraky a nebylo vidět ani na krok. Dvanácterák se hluboce uklonil a svým parožím se dotkl Panenčiných ponožek. Do vlny se rázem zapletla zářivá zlatá nitka, která Panence svítila na cestu domů. Do chaloupky se dívenka vrátila, když ještě stále všichni spali. S Duchem se rozloučila a slíbila, že už se jen tak něčeho nezalekne.

Druhý den ráno byla vesnička plná veselé vánoční atmosféry, všichni oslavovali návrat Ducha Vánoc a Štědrý den si užívali s nejbližšími jako každý rok. Panenka byla u stromečku také s rodinou, po očku koukala oknem na tajuplný les a na nohou jí opět hřály pletené ponožky s kouzelným zlatavým ornamentem.

Šťastné a strašidelné přeje Creepy studio.